Strom

Kdo jsi, ptá se noční sluha
jsi přízrak nebo živý tvor?
jsem možnost první i ta druhá
věčný dialog i spor

Jsem strom košatý a křivý
který se v bouři narodil
světlo si hraje s mými stíny
zkouší mé svědomí

Někdy slyším vítr vanout
i když se nehne ani list
zpívám si píseň rozehranou
padajících létavic

Jak dlouho tady ještě budu
zdalipak mě pak bouře utiší
stejně jak byla u porodu
v deštivém bojišti

A tak se vracím
k té klidné moudré řece
co divočinou teče, teče

A tak se vracím
k té klidné moudré řece
co v mém vědomí teče, teče

Ego sum, qui sum

Když větve mé pomalu chladnou
obzor si zmizí v nočních tmách
vím, rozhraní je tenkou branou
spojí se prostor uvnitř nás

Jsem svědkem svojí vlastní doby
tolikrát viděl jsem nebe usínat
to hvězdy mou korunu zdobí
a s nimi každá prasklina

A tak se vracím
k té klidné moudré řece
co divočinou teče, teče

Je živou mízou
co v mém starém těle
odedávna teče, teče
A tak se vracím
k té klidné moudré řece
co v mém vědomí teče, teče

Je živou mízou
co v mém starém těle