Úzkost

Už velmi dlouho čekám sám na příchod pomoci
V mojí duší stále temno mám, jak po zlé nemoci
Barvy blednou smutek sílí dál, nelze uniknout
Nezbývá už jen vyčkat tam, odkud se nejde hnout

Snaha znovu pocítit náhodnou emoci
Opustila náhle moje dny, v sobotní půlnoci
Od té doby kráčím městy dál, jako po poušti
Někdy to bývá na hraně, mám prst na spoušti

Záblesky dávných šťastných dnů, těžko rozpoznat
Život se zrychluje víc a víc, snaží se mě uhnat
I přesto že svou duši stále mám, je v ní pustina
Silnější nyní zdá se být smrti vidina
Silnější nyní zdá se být smrti vidina
Silnější nyní zdá se být smrti vidina
Silnější nyní zdá se být smrti vidina