Nenávratná
Z výkladních skříní půvab manekýn
Můj výlet do bezčasí
Jsem jistě jiný, jsem teď kdekým
Oběť nevědomé krásy
Asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý
Bez tváře cizoty vzdálen
Na své neznačené trase jsa vystrašen šepotem
Úst, co zdály se bezhlasé
Chci z tvých průsvitných dlaní zase pít
A z cizích veršů pak skládám věty
Z labutích per peruť pro let mimo světy
Spíš-li s ním? Sním-li, spíš?
Být blíž a schopen odpustit
Pod víčky mít skrýš držet se a nepustit
Jako stalo se to, když jsme
Mlčením křičeli a sváděli se k pláči
Stačí místo slov jen vzplanutí
Ta poezie citu a krajina je bez hnutí
Jen tvá melodie zní tu
Příběh bohéma a poety, přitom jen já a tamty
A z cizích veršů
A z cizích veršů
Už vím, že pod polštář
Ukrýváš vzkazy psané spánkem
V koupelně za zrcadlo svou vůni s heřmánkem
Tak dobře znám poměry ztrát z obou stran
Barvami slov jen přikrášluješ pravdu
Ve vzduchoprázdnu zkoušíš předejít pádu
Zadumán, sám si zůstaň srabe!
A z cizích veršů