Bříza

Z naší staré břízy se od mala ráda dívám do kraje
Jak žitné pole v dálce pod horama zase létem dozraje
Jako vítr se potokem pod námi další voda prožene
Ach jak hořké, hořké je zklamání, když člověka dožene

Už je to tak dávno, co naposled za ruku jsem tě držela
Kolik sněhů tálo, tolik je to let, co naše píseň dozněla
Jako vítr větve stromů prohání a pak jim hlavy zaplete
Ach jak lehké, lehké je lidské konání, než s tebou láska zamete

Tak si zapískám a vzpomenu si
Na venkovský ráj, na káči, na husy
Tak si zapískám a vše zlé zaženu
Z břízy už nikdy dolů neslezu

Možná by se zdálo, že tenhle svět je pro mě keřem trnovým
Však to za to stálo, tak chutná pelyněk a já se na tebe nezlobím
Jako vítr, když babí léto rozhání a dětem draky přinese
Ach jak křehké, křehké je poznání, že někdo jiný najde se

Tak si zapískám a vzpomenu si
Na venkovský ráj, na káči, na husy
Tak si zapískám a vše zlé zaženu
Z břízy už nikdy dolů neslezu